Házená - Maxův zápas (24. 9. 2006)

Po obědě jel Maxi na kole k hale, protože měli ještě menší přípravu na zápas. Hrálo se v Realschulehale, která je hned vedle našeho gymnázia. Nebylo to tedy z domu vůbec daleko. Já jsem přišel ve čtyři hodiny k hale a hru sledoval společně ještě s několika rodiči hráčů. Maxův tým hrál v červených dresech, soupeři v modrých. Uvědomil jsem si, že vlastně pravidla handbalu neznám, ale některá jsem během hry pochytil. Bylo zajímavé sledovat, jak tito 13-ti a 14-ti letí kluci hrají. Já bych to ale asi hrát nemohl. Vždy jsem si myslel, že házená je „vopruz”, ale zas tak strašné to není. Co ale pravda je, že je to vysoce kontaktní a tvrdý sport.

Červení bohužel prohráli, ale modří byli opravdu lepší. Někdo holt musí. Po zápase jsem počkal než se Max přestrojil a pak jsme šli společně zpátky a povídali si o tomto zápasu a o handbalu. Max jel na kole, já šel samozřejmě pěšky.