Mein Führer - Ta opravdu nejpravdivější pravda o Adolfu Hitlerovi (11. 1. 2007)

Již několik dnů noviny píší o tomto filmu. Mělo by se jednat o komedii, která si dělá z Hitlera srandu. Překlad názvu Mein Führer - die wirklich wahrste Wahrheit über Adolf Hitler do češtiny je (ehm, můj ) „Ta opravdu nejpravdivější pravda o Adolfu Hitlerovi”. Z toho, co jsem četl v novinách to asi moc pravdivý snímek nebude. Zatím jsem viděl pouze několik ukázek na internetu a měl možnost si něco málo přečíst v novinách. Začal bych nejdříve fakty, poté uvedu reakce kritiků a veřejnosti.

Začel bych citací, tedy mým překladem textu, který je na oficiálních stránkách dostupný, jako materiál k filmu. Začíná úvodním slovem režiséra.:

„Vážené dámy a pánové,
Vůdce je nesmrtelný. Především v našich myslích. Trauma této doby obrůstají divoké květy a neustálý celosvětový zájem o naší historii je obložen úspěchy jako Pád třetí říše (Der Untergang), Poslední dny Sophie Schollové (Sophie Scholl), Ponorka (Das Boot) apod. Když Spielberg natočil Šindlerův seznam (Schindlers Liste) (pozn.: mimochodem, tento film jsem zde viděl v pondělí v televizi na RTL), byl jsem jedním z „ortodoxních” kritiků, kteří se opírali o to, že se „vytváří filmový portrét Holocaustu”. Že kino může něco takového sestavit, natočit a vystavit na podívanou, toto - i když také autentické - vyobrazení bídy bylo pro mne (jako Žida) jedna velká a šílená lež. Diskuse o Život je krásný (La Vita è bella) od Benignise byla začátkem další doby. Smí se použit Holocaust, když kulisa zevšeobecňuje, pro novou perspektivu, tragicky-komický pohled na vztah otec-syn? Já si myslím, že ano! Benigni se nikdy nepokoušel tvrdit, že jeho vyobrazení té doby a hrůzy je realistické. Benigni si troufl na jinou úroveň. Vyprávěl jednou poetickou pohádkou v jednom koncentračním táboře, že dětská fantazie je nezničitelná.”

„Pokusil jsem se psát jako Karel May, ten si vytvořil „svůj” svět indiánů, „svůj” arabský svět. Situace a historie, která je ve filmu Můj vůdce (Mein Führer) popisována, je založena na znalostech této doby, ale volně upravené. Proč? Protože pro mne fantazie, na faktech nezávisející fikce, bude možná blíže pravdě. Nebo jinak řečeno: Nechci cynickému, psychicky zchátralému člověku dopřát tu čest, tím že jej realisticky ztvárním.”

„„Pravda”, kterou chci vyprávět, je jiná. Je to příběh lidského dramatu, morální tragédie jedné doby. V jaké době, v jak etnickém světě tyto lidé vyrůstali, kteří v nacionálním socialismu vládli a provázeli ho? Jaké hlavy si vymysleli tyto zločiny, nepráví a ničení lidských životů a jak bylo možné toto na hřbetech miliónů uskutečnit?”

„Natrefil jsem na Alici Miller, jednu z nejznámějších a nejpopulárnějších psycholožek naší doby. V její knize „Na začátku byla výchova” je kapitola o Hitlerově dětství a „černé pedagogice” tehdejší doby. Její přesné a vypátrané líčení o souvislostech mezi utrpeními v dětství a pomstě prostřednictvím celého systému, mi řeklo více, nežli vylíčení tuctů událostí. „Analytická” cesta, kterou Hitler podnikl se svým „terapeutem” Grünbaumem se také zakládá na pravdivém materiálu. Již dlouho jsem se divil, proč nebyl natočen film, drama nebo komedie o těchto souvislostech.”

„Chtěl jsem na to použít komedií. Pokud mi dovolíte, tak bych řekl, že komedie je podvratnější než tragédie. Může tvrdit věci, které by v autenticky vyobrazené opravdivosti nebyly možné. Může vyobrazit vztahy drsné a nepředstírané, a tím odmaskovat jejich ubohost.”

„Je pravda, že měl Hitler před a během uchopení moci učitele herectví. Jmenoval se Paul Devrient (jeho životopis: „Můj žák Adolf Hitler”). Z Devrienta byl Žid Grünbaum. Že byl roku 1944 přivezen z koncentračního tábora k „poslednímu nasazení”, je už jen malý podvratný krok dále do fantazie. Že Hitler trpěl depresemi je známé. Velké, nesmyslné proslovy, obraz světa mužů a Goebbelovo působení ve velmi rozsáhlé propagandě - nevyzývá to vše k (tragi-)komedii? Tedy, nejsem vůbec prvním kdo přišel na takový nápad. Velký diktátor (Der Große Diktator) nebo Být či nebýt (Sein oder nichtsein) každého hned napadnou. Rád bych se svými prostředky na tuto tradici navázel.
Dani Levy(Podpis)”

Režisér se o filmu vyjádřil tak, že co se historie Německa za druhé světové války týče, která zajímá celý svět, tak již byly natočeny filmy jako Ponorka (Das Boot), Pád třetí říše (Der Untergang) a Poslední dny Sophie Schollové (Sophie Scholl). Tyto filmy doložily trauma této doby.
Byl kritikem filmu Šindlerův seznam (Schindlers Liste) (mimochodem, tento film jsem zde viděl v pondělí v televizi na RTL), opíral se o to, že se vytvořil filmový portrét Holocaustu. Pro něj (jako Žida) bylo vyobrazení bídy v tomto filmu, i když také autentickému, velkou a šílenou lží. (Přesný a podrobnější překlad zdrojového textu dodám později). On se pokusil napsat pomocí své fantazie podobně jako Karel May. Film je sice založen na historických faktech, ale ty jsou volně propojeny, takže se třebas více blíží skutečnosti. Je to jednoduše proto, že nechtěl tomuto „cynickému, psychicky zchátralému člověku” dát tu čest a realisticky ho vyobrazit.

Ve filmu tedy můžeme vidět, jak není schopen uspokojit ženu, ve vaně si hraje s lodičkou a nechá si převést Žida, od kterého si nechává radit.

Nyní tedy k ohlasům, které jsou i podle očekávání rozporuplné. Dnes (čtvrtek 11. 1. 2007) jsem četl článek v novinách s reakcemi od několika ze 300 studentů Oberstufe (12 a 13 ročník, tedy u nás třeťák a čtvrťák) a učitelů gymnázia v Osnabrücku, kteří viděli předpremiéru a poté na toto téma vedli diskusi. Někteří tvrdí, že se nad Adolfem nedá smát. Jedna kantorka uvedla „Ich will darüber gar nicht lachen.” Tedy v překladu „Nechci se tomu v žádném případě smát.” Reakce studentů byly např. takové, že se člověk i pobavil, kromě scény se zabíjením. Další studentka uvedla, že je potřeba mít vědomosti o pozadí a historii, než se na film podíváme. V rádiu je možno slyšet vše možné. „Smějme se, musíme se smát.” nebo „To přeci nejde, to byla taková stvůra, že se mu přeci nikdo nikdy nemůže smát.”

Osobně jsem velice zvědav na reakce, až film uvidí více lidí, tedy až bude dostupný v kinech (ode dneška). Jinak celou situaci začínám sledovat a můžete se těšit na další poznatky. Jinak pro německy nemluvící - pokud najdete něco v němčině, napište, přeložím

Edit 12. a 13. 1 .2007Jak jsem slíbil tak dodávám překlad textu od režiséra. Film se okamžitě vyšplhal na první místo v žebříčku nejsledovanějšch filmů v kinech.

Pád odkazů

• Schulheft (školní sešit) *.PDF - zdroj textu režiséra
• Sophie Scholl - oficiální stránka filmu
• Ponorka, Das Boot - oficiální stránka