Hundeschule v Osnabrücku (10. 9. 2006)

Každou neděli v 11 hodin dopoledne se jezdí se psem do Osna do Hundeschule. V překladu „psí škola” a u nás se tomu nejvíce podobá „cvičák”. Tohle je ovšem něco trochu jiného. Sem chodí snad každý, kdo má psa. Psi se tady učí chovat se nejen k lidem, ale také si s ostatními psy hrát.

Funguje to tedy tak, že se zaplatí vstupné, myslím 4€. Poté jsou všichni pejsci rozděleni do tří skupin podle stáří a pokročilosti (odhadem ). V této škole jsou totiž tři oddělené prostory pro výcvik. V naší skupině byli dneska celkem čtyři psi. Tedy kromě našeho ještě tři. Psi se na začátku pustí a nechají se si hrát. Tedy oni si hráli skoro celou dobu, protože cvičitel jen povídal a diskutoval s majiteli psů, co s nima dělají, co už umí, jak se s nima má hrát apod. Když už se o tom zmiňuji, tak třeba že hru začíná i končí člověk, ale psa musíme nechat někdy vyhrát, aby neztratil motivaci. Pak že když chceme psa podrbat, tak na něj zespoda, tedy začínat pod krkem, aby neměl strach. Tedy ne, jak je to u nás a obecně zvykem, tedy seshora sahat na hlavu či za hlavu. Nebo také, že první do dveří musí vždy člověk. Nejdřív pán potom pes.

Ke konci, tedy asi posledních 10 minut se něco dělalo. Postavil několik značících kuželů do prostoru a majitelé kolem nich chodili se psem na vodítku. Poté dělali takový slalom. Cílem bylo, dívat se na psa a pes se musí dívat na Vás. Tím je upoutána jeho pozornost na vás a ne na okolí. Nakonec se procházelo takovou brankou, tedy pes musel sednou a prošel jí až za pánem. Čili bylo hodně keců a málo praxe. Neříkám, že to povídání nebylo užitečné, ale hodně se jen drbalo. Tedy takový to, támhle ty mají takového psa a ten umí to a to.

Já jsem dělal fotky a poslouchal němčinu Maxi se asi hodně nudil, ale venku bylo pěkně, tak co. Dalším zajímavým poznatkem je, že jsem snad ještě neslyšel štěkat psa. Oni tu prostě neštěkají a jsou to spíš kámoši a hračky nežli hlídači.