Začátek prosince a jaké to tu je (1. 12. 2006)

Začal bych svými postřehy z dnešního dne, pátku 1. prosince 2006. Začalo se odpočítávat do Vánoc, jelikož právě dnes si spousta lidiček otevřelo první okýnko, šuplíček nebo třeba pivko ze svého adventního kalendáře. I já tu takový mám. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy měl čokoládový adventní kalendář. Je to hodně dlouho a popravě řečeno, je mi to tak nějak jedno. Jsem, bohužel či bohudík, jeden z těch, kteří nemají moc podobné svátky nějak ve velké oblibě. Vánoce by měly být krásné a pohodové. Takové si je také pokaždé snažím udělat. Mno to jsem se dostal až k Vánocům a to nechci, páč o tom určitě něco napíši později, ale tohle už mazat nebudu . Jo, dneska jsem tak nějak zaspal, takže jsem šel do školy bez snídaně.

Tedy u nás v domě je již vánoční výzdoba, každý má adventní kalendář a dneska byla sestra kupovat dárek k Vánocům pro přítele. Ve škole mělo několik lidiček takovou tu santovskou čepičku. Tedy červenou s bílou bambulkou. Ono když to tak vemu, tak tu můžete mít i při hodině na hlavě čepici a je to jedno. Když jdete po ulici, tak tu a tam vidíte již vánoční výzdobu, začínají Weihnachtsmarkty.

Nyní byl napsal pár postřehů, možná to bude jen plkání, možná to někoho urazí, možná si někdo o mne bude myslet něco špatného, ale je jen na něm. V tento okamžik přesně nevím, co z toho nakonec vyleze, bude to velice spontánní, prostě co mne napadne.

Jsem tu již tři měsíce. Dobrá, necelé. Byl jsem 10 dní v Čechách s německou výměnou, ale zase na druhou stranu jsem sem přijel v pátek 25. srpna. Proč jsem sem vlastně jel, na to se mne mnozí ptali, někomu to bylo jasné. Důvodů bylo několik. Hlavním byla jedinečná možnost něco nového zkusit, zažít a při tom se něco užitečného naučit. To i částečně odpovídá i na otázku proč zrovna Německo a ne třeba Anglie nebo USA. Němčina je mi jazyk celkem sympatický, ikdyž vidím, že ne zrovna jednoduchý. S angličtinou jsem na tom byl před příjezdem docela dobře, ale s němčinou moc ne. Rok v zahraničí by měl dostat jazykovou znalost na vysokou úroveň. Cílem je tedy vrátit se a být vlastně schopen komunikovat ve dvou cizích jazycích. Jaké to opravdu bude se uvidí na konci mého pobytu. Další věcí, proč jsem chtěl pryč bylo mé okolí. Určitě je to do jisté míry mnou, ale je to prostě tak. Chtěl jsem někam pryč, změnit prostředí, abych se třebas zpátky vracel rád, nebo naopak poznal místo, kam se po ukončení studií uchýlit. Jestliže tuto stránku čteš a jsi až tady, tak možná o mne něco víš a třebas ti nejsem až tak úplně šumák. Když se ale nad tím právě zamýšlím, tak to vlastně může být úplně naopak . Ať už to je, jak to je, tak jsem jaký jsem a nevím, proč je problém se mnou jako takovým vycházet. Mno, ale to už jsem opět někde jinde. I když vlastně ne zas až tak. Tady se mnou budou lidé taky nějakým způsobem vycházet. Jsou tu jiní, proto nemůžu úplně přesně porovnávat a také poznám jen náhodně omezený okruh lidí z mého okolí.

Když jsem mluvil s Janem a Annou, kteří tu byli rok přede mnou, tak mi říkali, že tu budu sám, že je problém najít kamarády. Mohu jedině souhlasit. Najít kamarády je tu velice těžké, možná až nemožné. Oni si musí najít vás. Napadá mne otázka, na kterou se jich určitě někdy později zeptám. A sice, jak mne vlastně vnímají. Jaké to je mít ve třídě někoho z České republiky? Vy, co mne znáte, tak víte, že svými školními výsledky jsem trochu nadprůměrný, jaké to tedy pro ně je, když někdo odkudsi přijede a něco třeba ví nebo chápe lépe než oni? Další věcí je věkový rozdíl. Jelikož jsem jel po druháku, tak jsem k nim vlastně o rok blíže než třeba Tereza. Věkový rozdíl je tedy 1 až 2 roky. Vzhledově, já jakožto menší postavy a ne tak výrazných mužských rysů (kromě zarostlé tváře )), jsem mladší nebo podobný. Co se týká myšlení, tak bych řekl, že jsme na tom v Čechách, díky školnímu systému, o trochu lépe. U nás jsme nuceni mnohem více logicky myslet. Teda také mnohem více se učit a pamatovat si. Soudím podle obsahu písemek a typu známkování. Více o jednotlivých písemkách bude v dalších článcích. Ono vlastně je to tu vše jinak postavené, jinak fungující. Abych se ale vrátil zpět k lidem okolo mne. Školní systém a způsob výchovy je tu jiný a proto i lidé jsou jiní a mají odlišnou mentalitu.

Edit 3. 12. 2006 (Díky Honzo za připomínky): . Zkusím tedy přesněji popsat, v čem jsou Němci dle mého názoru jiní, nežli Češi. Takovým velkým rozdílem, se kterým se setkávám každý den, je smysl pro humor a věci, o kterých se baví mezi sebou. Je to naprosto nezáživné a o ničem. Ve škole se hodnotí aktivita, takže se musej hlásit a něco říci k tématu, o kterým je řeč (pokud chtějí mít dobrou známku). To je asi naučí říci desetkát tu samou věc a ještě to okecat slovy, která nemají smysl, jako např. říc pětkrát za sebou "to, tedy, to znamená".(těsně za sebou, jakoby hledali slova - mno oni je hledají ). Když se pak baví mezi sebou, tak buď nic neřeknou, tedy někdo sem tam občas a pokud už něco, tak tímto způsobem. Existují i vyjímky, kdy se i něco nového dozvíte, nebo že k něčemu mají nějaký názor, ale já se s tím moc často nesetkám. U nás hraje o přestávce polovina třídy karty, takže hovor je omezen na toto téma. Další část chodí kolem školy, proplétá se tak mezi lidma a občas si něco řeknou. Mno a ten zbytek třebas poslouchá hudbu, nebo řeší domácí úkoly - opisuje se. Jak jsem již uvedl, jsou to takový suchaři, neuměj se smát a udělat si z něčeho „prdel”. Už jsem zažil několik pro mne opravdu veselých situací ve škole, ale oni prostě nic. Např. náš chemikáč na mne občas něco zkusí česky a oni jsou akorát „nasraný”, páč tomu nerozuměj. Když např. můj soused odstřihával omluvenku z takovýho papíru, tak ji dost hustě natrh v místě, kde byl podpis rodičů, takže tam jen tak tak držel. Živě si dokáži předtavit komenáře blízkého okolí v Čechách, ale tady nic. Žádná reakce. Mezi další situace, jak se nějak nebaví bylo, patří jedna moje cesta ze školy domů. Šel jsem s kámošem a něco jsme si říkali o škole a přidala se k nám naše kámoška z jiný třídy, kterou oba známe. Zeptala se nás, jaká byla škola a tak, mno ale po pár větách bylo ticho a to ještě následujících asi 10 minut, skoro do konce naší cesty. Neuvěřitelné. (pozn. nyní spolu oba chodí - od 16. 11. 2006)

Edit 7. 12. 2006 (Děkuji Leni): Jak je to s počtem kluků a holek ve třídě. V každé třídě to je různé, u nás je víc kluků. Konkrétně (beze mne) je ve třídě 25 žáků, z toho 10 holek, tedy 15 kluků. V některých třídách je ale např. z 31 žáků pouze 8 kluků. V našem ročníku máme 5 tříd. Z toho jsou dvě třídy s druhým jazykem latina a tři třídy s druhým jazykem fracouzština. Jak přesně probíhá rozřazení do tříd nevím, zkusím se poptat.

Nějaké další poznatky také najdete již ve vyšlém článku Podzimní prázdniny 15. 10. - 29. 10.

Tento článek nechám prozatím otevřený a budu očekávat připomínky a návrhy, co by se zde ještě mohlo objevit.